Hmotový koncept objektu je tvořen kompozicí krychlí, které utvářejí nejen venkovní obálku budovy, ale zejména i uspořádání vnitřního prostoru budovy s atriem. Kompozice hmot je pak i reakcí na okolní zástavbu a přesvědčení, že budova galerie nemá působit jako monoblok.
Naopak díky solitérnímu umístění v rámci urbanisticky různorodém prostředí může přinést na náměstí nové tvarosloví. Cílem bylo navrhnout budovu tvarově pestřejší, ale materiálově ucelenou, což podtrhne výjimečnost stavby v rámci života města.
Pro práci s hmotou jsme zvolili jako základní tvar kvádr tvořící do sebe vetknuté krychle. V našem případě udává základní rozměr krychle výška dvou nadzemních podlaží.
Základní monoblok, extrudovaný do výšky 22 m dle zadané regulace, jsme za pomocí zvolených vertikálních i horizontálních os a průhledů na významné budovy, přetvořili do soustavy kvádrů dělených v polovině a díky horizontálnímu vyosení pak vznikly jednotlivé krychle kopírující funkční celky objektu a jeho podlažnost.
Aby byla podpořena dynamika objektu a rytmus fasád, jsou části nadzemních podlaží částečně překonzolovány. Konzoly pak záměrně kryjí vstupy do budov nebo rozšiřují plochu objektu
Parter objektu respektuje svým půdorysem zadané stavební čáry a je tvořen dvěma kvádry. Mezi kvádry vznikla prostorná vstupní hala s atriem jdoucím vertikálně skrze celou budovu a hlavním vstupem z veřejného prostranství. Parter pro nás symbolizuje i přirozený tok návštěvníků a je tak příčně průchozí přes book shop na křižovatku.
Vnitřní dispozice objektu ve všech nadzemních podlaží uceleně respektuje hmotu kvádrů. Výstavní prostory, depozitář, administrativa a ostatní části budovy jsou tak dle základních hmot dispozičně členěné. Vertikální komunikaci v objektu pak zajišťují dvě schodišťová jádra s výtahy a hygienickým zázemím.
Tubusy nejsou použity jen v místech fasády, kde bylo třeba oddělit hmotově jednotlivé kvádry a zároveň do odpočinkových částí výstavních prostor přivést nepřímé osvětlení.
Díky aktivní fasádě může budova ožít celým spektrem RGB barev mapovaných do libovolných obrazců a sama o sobě vstoupit do veřejného prostoru jako umělecké dílo.
Věříme, že právě takto řešená fasáda, představuje směr, jakým se architektura veřejných galerií má v rámci 21. století ubírat. Ne každý totiž galerii osobně navštíví, ale díky umělecky pojaté fasádě může vnímat umění ve veřejném prostoru i zvenčí.