Pomáhá chránit a předcházet ničení přírody, ale hlavně ztrátě našeho národního dědictví.
Chráněné krajinné oblasti jsou podle ministerstva životního prostředí a v zákoně č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny „definovány jako rozsáhlá území s harmonicky utvářenou krajinou, charakteristicky vyvinutým reliéfem, významným podílem přirozených ekosystémů lesních a trvalých travních porostů, s hojným zastoupením dřevin, popřípadě s dochovanými památkami historického osídlení.
Hospodářské využívání těchto území se provádí podle zón odstupňované ochrany tak, aby se udržoval a zlepšoval jejich přírodní stav a byly zachovány a vytvářeny optimální ekologické funkce těchto území. Rekreační využití je přípustné, pokud nepoškozuje přírodní hodnoty chráněných krajinných oblastí.
které pokrývají 14,42% rozlohy území státu.“
Zdroj: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR
14,42% Rozlohy státu je opravdu velké procento.
Tedy více než jedna sedmina ČR je kategorizována jako CHKO. Není proto divu, že se i v případě architektury občas projekt namane právě v ochranném pásmu CHKO.
To se nám povedlo například v projektu rodinných domů Klec, kde se kontext chráněné oblasti ukázal jako podnětná inspirace, ale zároveň jako výzva.
Jak jistě víte, Třeboňsko má rozsáhlou historii rybníkářství a vysoušení bažinatých oblastí zejména za vlády Rožmberků.
Z webu CHKO Třeboňsko se dá citovat titulní věta „Třeboňsko – krajina zrozená vodou a dotvořená člověkem.“
Částečně i proto se voda stala alfou a omegou našeho návrhu. Nejen, že návrh poskytuje velkorysé bazény na soukromé zahradě, ale pracuje i s vodou v její nejčistší formě – voda dešťová.
Mezi objekty a hlavní komunikací jsme navrhli přírodní jezírko, které slouží jako pasivní sběrník dešťové vody. Nejen, že ekologické jezírko v případě náhlých dešťů pomáhá přirozené retenci dešťovky, ale slouží majitelům i sousedům z hlediska estetiky a funkce. Během dob s menšími srážkami nahromaděná voda poskytuje biotop všelijakým druhům hmyzu, ptactvu i drobným hlodavcům.
Nepleťme si prosím tento efekt s nárůstem výskytu škůdců. Obecně lze říci, že krajina dneška je sterilní a o pestrost říše hmyzu i drobnějších zvířat ochuzená.
Děje se tak velkoplošným zemědělstvím, pěstováním a kácením lesů čistě pro účely produkce dřeva, poptávkou po „greenech“ na zahradách, stále častějšími satelity za městy, úbytkem vodě propustných ploch a rozšiřováním zastavěných a nepropustných ploch (asfalt versus dláždění) a tak podobně. Přírodních míst, která nabízejí nerušený ekosystém k hnízdění a rozvoji života moc není.
Je tedy rozdíl brát biotop a dešťové zahrádky jako místa, kde se přemnoží škůdci. Jedná se čistě o potenciál k druhové pestrosti. Spíše než že by se díky biotopu sousedství zaplavilo hmyzem, dívejme se na to tak, že během interakce člověka s hmyzem, která je v podstatě nevyhnutelná, bude člověk potkávat druhově pestřejší paletu, ne větší počet jedinců.
Dostaneme tak do zahrady víc vážek, motýlů případně i zpěvavého ptactva, které se na hmyzu rádo krmí. Zahrada tak ožije, místo aby byla vyprahlým domovem mravenců.
Jak tedy již plyne z naší zkušenosti s biotopem, optimální je svým návrhem danou přírodní oblast obohatit. To zajišťuje, že rodinný dům nejen krásně zapadne, ale i podpoří místní ekosystémy. Zde je pár tipů, jak toho dosáhnout:
Snažíme se obnovit původní vegetaci a vytvořit vhodné podmínky pro místní druhy. Z historických zdrojů můžeme čerpat inspiraci ohledně využití půdy a parcel v dané oblasti. V Česku se například často setkáváme se sadovnictvím a tak práce s ovocnými stromy je určitě na místě. Moderní zahrady nejen že jsou často založené pouze na trávníkových plochách, ale také zapomínají na důležitost ovocných sadů. Ovocné stromy jsou přínosem nejen pro děti, které se z praxe naučí jak příroda funguje během roku, ale také přilákají zmíněné ptactvo a další faunu.
Aby strom mohl nést ovoce, musí dlouhé roky růst, zdánlivě bez užitku. Jak říká staré čínské rčení: „Nejlepší čas zasadit strom byl před dvaceti lety. Druhý nejlepší čas je teď.“
Jak jíž jsme zmínili, CHKO je oblast s „…významným podílem přirozených ekosystémů lesních a trvalých travních porostů, s hojným zastoupením dřevin…“
Pro nás to znamená jediné. Pokud lokální biokoridor, ekosystém a oblast chráněnou před zničením a znečištěním použijeme jako paletu s kterou budeme malovat, nejde v podstatě chybovat.
O biodiverzitě, ekostabilitě a dlouhodobém přínostu našich návrhů přemýšlíme i v městském kontextu. Jako příklad si můžete prohlédnout naši studii na Park v Praze.
Jedním z nich je, že pokud máme svahování a odvodnění parcely a domu dobře provedené, nevznikají nám na pozemku louže. Ty mohou být viditelné, ale stejně tak se mohou ukrývat pod úrovní terénu. Stačí ložisko jílu, nebo skalní reliéf a hned se nám voda kumuluje na místě, kde může relativně uškodit. Například může zmrznout a tak napomáhat erozi. Nebo postupně odplavuje zeminu a tak se časem začne na povrchu objevovat prohlubeň.
Pomocí retenčních a akumulačních nádrží se dá lehce zpomalit proces zásaku. To se vyplatí zejména během přívalových dešťů, kdy okapy chrlí litry vody celé dny. Místo, aby se tato voda hned dostala do říčního systému a přispívala k povodním, „zadržuje se“ (retence = z lat., zadržení, podržení) v koloběhu již na parcele, její vsak se tak bezpečně zpomaluje a celý ekosystém tak může být stabilnější.
Nehledě na to pomocí systému akumulačních nádrží může parcela dostat levný zdroj užitkové vody. Ta se dá použít na mnoho věcí, od zalévání, přes bazény a jezírka, až (pokud použijeme účinnou filtraci) po využití ve formě šedé vody v domácnosti.
Pokud vychováváte děti na parcele, kde uvidí jak funguje koloběh vody, opět jim to rozšíří obzory a přinese zajímavý vhled do života.
Efektivita se dosahuje například izolací budovy, která minimalizuje ztráty tepla. Na to existuje mimochodem i řada dotací. V praxi to znamená výběr kvalitního zateplení a oken s izolačními vlastnostmi. Pokud zajistíme, že budova si dokáže udržet teplo, které v ní vyrobíme, můžeme začít topit.
Co se týče obnovitelných zdrojů, solární panely na střeše nebo tepelná čerpadla představují efektivní řešení pro snížení závislosti na fosilních palivech. Tepelné čerpadlo je velmi podceňovaný zdroj. Existuje jich několik druhů. Nejsme tak omezení jen tvrdostí podloží. Čerpadla mohou fungovat na bázi vzduch/voda, nebo třeba země/vzduch a takový systém se vejde úplně s přehledem i do menšího sklepa. Nezapomeňte na rekuperaci vzduchu, která dokáže ušetřit energii za vytápění.
Pokud tedy naše budova dosáhne určité úrovně ekologické kvality (zelená budova, šetrná budova), můžeme tak snáze přesvědčit místí úřady, ale hlavně i zástupce lokální CHKO, že náš návrh je ohleduplný a bezpečný vůči přírodní oblasti.
Další tip je správná práce s materiály. Vyberte ty, co mají dlouhou životnost a jsou recyklovatelné. Dřevostavby, recyklovaná střešní krytina nebo přírodní izolace z ovčí vlny jsou dobrým příkladem šetrného přístupu k životnímu prostředí.
V případě chráněných krajinných oblasí nebo třeba pozemků v blízkosti Národních parků platí, že regulativy zpřísňují podmínky, za jakých vám dovolí anebo nedovolí danou budovu postavit.
Omezující se pak ukazuje i efekt, jaký má CHKO na možnosti použití těžké techniky a materiálů. Obecně platí, že větší krátkodobý nebo dlouhodobý dopad na okolí (hlučnost, chemické vlastnosti při práci s materiály, jakékoliv fyzikální vlivy, otřesy, omezení, zatížení) zvyšují šance, že projekt nedostane zelenou.
Například náš projekt Dva domy a Torzo podléhá legislativě CHKO Lužické hory. Budova tak vychází z přírodního okolí a materiálové řešení jej pouze doplňuje. Dřevo, kámen, decentní tmavá střecha a přidané terasy, otevírají budovy do kontextu okolní přírody.
Plánování stavby v CHKO vyžaduje pečlivou přípravu a dobré vztahy s úřady. Podrobné informace o průběhu získávání potřebných povolení ušetří čas i nervy. Stavební povolení, hodnocení vlivu na životní prostředí a dodržení zvláštních podmínek jsou nezbytné kroky k úspěšné realizaci stavby.
Často se používají materiály, které jsou typické pro danou lokalitu (například kámen z blízkého lomu, dřevo z druhů, které s lokalitou ci její historií souvisí) a omezuje se výška, objem a forma stavby, aby nenarušovaly pohledové linie a panorama krajiny. Například lokální územní plán může definovat, že každá nová budova musí mít sedlovou střechu. Striktně tak obec může omezit a vetovat jakékoliv návrhy. Budovy se střechou plochou mají tak smůlu.
Tipy pro lepší integraci stavby:
V těchto krocích se odráží respekt k přírodě a ochota pracovat s ní, nikoli proti ní. Taková provázanost s krajinou pak přináší nejen vizuální, ale i ekologické benefity. Jsme přeci jen jeden celek a na to nesmíme zapomínat.
Příkladné projekty ukazují, že je možné dosáhnout rovnováhy mezi moderním bydlením a přírodním dědictvím. Tato harmonie nabízí lidem jedinečnou příležitost bydlet v souladu s přírodou a poskytuje jim nejen výhody moderního světa, ale také pocit odpovědnosti a úcty k životnímu prostředí.
Stavby, které se řídí touto filozofií, se stávají zdrojem inspirace a ukazují cestu ke skutečně udržitelnému způsobu života.
